Panna a netvor (1978)

režie: Juraj Herz, scénář: Ota Hofman, František Hrubín (literární scénář), Juraj Herz (technický scénář), námět: Ota Hofman podle divadelní hry Františka Hrubína, kamera: Jiří Macháně, hudba: Petr Hapka, střih: Jaromír Janáček, hrají: Zdena Studénková (mluví Taťjana Medvecká), Vlastimil Harapes (mluví Jiří Zahajský), Václav Voska, Jana Brejchová, Jan Přeučil, Zuzana Kocúriková   84 minut, 1.66:1, 35 mm, barevný   Velká cena diváků na VIII. MFF fantastických a sci-fi filmů v Paříži, Velká cena Zlatý karafiát za nejlepší režii na MFF v Sitges, zvláštní uznání na MFF v Portu  

Film:

  Julii (Zdena Studénková) vychovává s jejími sestrami pouze její otec (Václav Voska), nepříliš zámožný kupec, který si je velmi dobře vědom toho, že se blíží čas vdavek jeho dcer. Rozhodne se proto pro větší obchod, než obvykle a objedná velké množství přepychového zboží. Karavana s vozky, pacholky a šermíři si ovšem cestu zkrátí přes Černý les. Jeden z převozníků nákladu (Jan Přeučil) utrhne bílou růži, kterou jen tak hodí krásné pomocnici a spustí se řetězec děsivých událostí. Zboží nakonec zmizí v černém lese i s karavanou. Otec se vydává s obrazem své zesnulé chotě do Černého lesa, kde objeví na první pohled opuštěný zámek. Jenže zámek ani zdaleka opuštěný není. Na stole na něj čeká prostřená tabule a dostane spoustu zlata, jen neví od koho. Ze zámku odchází a na poslední chvíli utrhne ze zahrady bílou růži pro svou milovanou dceru. V tom se ovšem zjeví netvor (Vlastimil Harapes), který za růži požaduje život. Otec se může zachránit, pouze pokud se dobrovolně jedna z jeho dcer za něj obětuje a provdá se za netvora.

Měl jsem tu čest uvést na Zlínfestu restaurovanou verzi Panny a netvora. A bylo to poprvé, co jsem viděl tento snímek na velkém plátně. A musím říct, že jsem si připadal, jako bych tento film viděl poprvé a řadím ho do soukromé TOP 10 toho nejlepšího v naší kinematografii. Tento film je totiž stvořený pro velké plátno. Ota Hofman před Pannou a netvorem už jednou Krásku a zvíře adaptoval, a to jako černobílý televizní film s režisérem Antonínem Moskalykem z roku 1971. Obě verze, jak televizní a filmová, vychází z divadelní hry Františka Hrubína. Celkem pochopitelně je televizní verze komornější, filmová nabízí reálné exteriéry a neošizenou výpravu, o té ale později.

Režisér Juraj Herz si promítl slavný snímek Jeana Cocteau z roku 1945 a rozhodl se pojmout příběh trochu jinak. Netvor se většinou zobrazoval jako šelma, ale Herzovi se zdálo, že by to měl být živočišný druh, jenž by měl být schopen komunikovat. Napadl ho nevzhledný pták, o čemž mu po premiéře řekla jedna indoložka, že v indické kultuře existuje velmi podobná pohádka, kde je netvorem úplně stejný pták, jaký vymyslel Herz. K realizaci filmu pozval jako výtvarníka pana Vyleťala, který je autorem všech masek a obrazů ve filmu. Byl přítomen každému natáčecímu dni a dohlížel nad kvalitou masek, je docela zajímavé, že do masky ptáka umisťoval malé kousky skutečného masa! Na velkém plátně to vypadá neskutečně!

Architekt Vladimír Labský navrhl scénu s působivými dekoracemi zámku, které se postavily v největším ateliéru na Barrandově. Barrandovští produkční po schválení projektu a realizace filmové dekorace řekli Herzovi, že za tak obrovské peníze musí v těchto dekoracích natočit ještě jeden film. Herz řekl, že v takové scéně by se mohla natočit jedině opět pohádka a hned v ten moment dostal scénář k filmu Deváté srdce. Oba filmy se tak začaly natáčet současně a Herz je měl zvládnout oba za 90 dní. Oba filmy se také natáčely prakticky se stejným štábem a tento šílený pracovní maraton nakonec Juraj Herz odnesl infarktem. Panna a netvor se kromě barrandovských ateliérů točil v Jizerských horách, zejména v té části zničené kyselými dešti. Architekt Labský prováděl neuvěřitelné věci. Vymohl si povolení na pokácení odumřelých stromů, očísloval je a nechal je přivézt na Barrandov. Tam je znovu vztyčil, mezi ně nechal zhotovit umělé vodní jezírko a díky mistrovství kameramana Jiřího Macháně nikoho ani nenapadlo, že scéna v lese u jezírka je kompletně natočena v Hale 6.

Ota Hofman napsal do scénáře Panny a netvora, že zámek shoří. Barrandovské ateliéry mají pod stropem dřevěné lávky, odkud osvětlovači svítí silnými lampami. Když Juraj Herz začal připravovat scénu požáru zámku, barrandovský hasičský sbor začal mohutně protestovat. Dokonce se dostavil barrandovský ředitel, aby Herze upozornil, že v ateliérech se nesmí ani kouřit, natožpak tam zapalovat otevřený oheň. Herz si zavolal šéfa hasičů a řekl mu:,,Ten scénář je schválen, vy jste ho podepsal a v technických listech je napsáno, že dekorace lehne popelem. To znamená, že jste to buď nečetl, nebo jste si to neuvědomil. Každopádně ten film nemůže skončit jinak. Já to zapálit musím.“

Šéf hasičů se jen orosil. V den požáru se všichni hasiči s plnou výzbrojí dostavili do haly 6, kde Herz sděloval, že až řekne stop, tak hasiči vyběhnou a požár uhasí. Podle svých slov se při slově kamera režisér cítil jako pyroman a na požár se vyloženě těšil. Netvor měl ve scéně svícen a procházel zámkem, od kterého mělo chytnout úplně všechno. Vlastimil Harapes vstoupil do scény a všechno krásně chytalo od jeho rozžatého svícnu. Hasiči se zoufale dívali na režiséra a čekali, kdy budou moci vyběhnout. Osvětlovačům na lávkách pod stropem už bylo pořádné horko, když Herz zavelel stop. A pak to začalo, uhasit oheň zabralo neskutečně dlouhou dobu a hasiči, pak dokonce oheň udusávaly i svými vestami. Režisér byl však naprosto spokojený i s tím vědomím, že nic podobného se na Barandově už nikdy nebude opakovat. Film má úchvatnou temnou atmosféru, která v tomto žánru předběhla svou dobu. Středoproudé fantasy horrory jako Faunův labyrint Guillerma Del Toro nebo Beetlejuice Tima Burtony jsou snímky o poznání mladší. Juraj Herz se může jako inscenátor s tímto filmem směle postavit vedle obou jmenovaných pánů.

Herz přichází s řadou výborných režijních nápadů, využívá motivy černého divadla, skvěle se mu daří pracovat s velikostí záběrů a samozřejmě s herci. Ve filmu nepříliš využívaný Václav Voska, zde dostává důstojný prostor, který pro budoucí generace zachycuje jeho herecké mistrovství. Debutující Zdena Studenková jako nejmladší kupcova dcera je pohádkově krásná a dostatečně tklivá, aby rozněžnila publikum a Vlastimil Harapes pod maskou dává vyniknout svému pohybovému talentu. Rád bych také vyzdvihl dabing Jiřího Zahajského, který netvora namluvil. Na snímku je vidět pečlivá snaha o zachycení barokní doby, počínaje dobově laděnou hudbou Petra Hapky s vynikajícím klavírním ústředním tématem, dechberoucí kostýmy Ireny Greifové a samozřejmě neobyčejně mistrovská výprava Vladimíra Labského.